Kudy vedla Vaše cesta k podnikání a jaké byly začátky?

Na chvíli jsem Nový Jičín vyměnila za Ostravu, kde jsem studovala aplikovanou matematiku. Čísla mě bavila už tehdy. Sice jsem tou dobou netušila, že jednou budu finanční poradkyní, ale později, v zadácích mé kariérní cesty se mi tyhle vědomosti hodily. Dřív totiž nebylo běžné, aby na všechny finanční výpočty existovala specializovaná „kalkulačka“, která je dnes často online a dostupná všem, a tak bylo potřeba si některé vzorce odvodit, zapojit vlastní kreativitu a umění práce v Excelu. Protože je ve finančním poradenství běžné „pracovat na IČO“, vyřídila jsem si ho tehdy i já a technicky vzato, začala podnikat. Tehdy jsem to ale brala spíš jako brigádu pro firmu, ke které je prostě živnost potřeba.

Jak se to od té doby změnilo a co Vás motivuje podnikat dnes?

Zanedlouho jsem pochopila, že tudy cesta nevede. Ve výsledku to pro mě znamenalo, že musím poslouchat jiné a dělat věci tak, jak se mi řekne, i když to pro klienta nemuselo být vždy to nejlepší řešení. Proto pro mě tudy cesta dlouhodobě nevedla. Je pro mě velmi důležité být v komunikaci s lidmi upřímná a otevřená. To často nebylo možné, ale teď sama za sebe jsem. Jde přece jen o peníze a často s nimi spojená důležitá životní rozhodnutí. Něco je dané a musí to tak být, ale hodně záleží na samotné osobnosti člověka. Já si vždycky hledala svou cestu a vše dělala po svém. Dneska už je to pět let, a i když bylo na začátku těžké jít s vlastní kůží na trh, dnes mám svobodu v tom, jak chci věci dělat i s jakými lidmi pracovat – ať už jde o kolegy, nebo klienty. Baví mě hlavně to, jak se trh mění, třeba i díky sociálním sítím. Nuda to rozhodně není.

Pět let není krátká doba, zkušeností určitě máte mnoho. Co Vám přinesla účast v programu Podnikej raz dva?

Líbila se mi hlavně ta praktická stránka. Nebylo to jenom povídání o něčem. Jak se dalo čekat, nejvíce si pamatuji tu část, kde jsme si všechno měli spočítat. Často vidím, že lidé, kteří podnikají, si neumí své výrobky a služby správně nacenit. Myslím, že si někdy nevydělají ani na materiál – a pak už je to otročina. Ani koníček, ani podnikání. Přínosné byly také rady ohledně zacílení – kdo je vlastně můj klient. Často jsem se musela sama zamyslet, i když už podnikám nějaký ten pátek. A rozhodla jsem se také pustit do něčeho nového.

Na co nového se můžeme těšit?

Čím dál častěji a silněji vnímám, že v Česku nejsme dostatečně finančně gramotní – a to napříč generacemi. Ráda bych to pomohla změnit tím, že budu učit finanční gramotnost děti už na základních školách, ale s jasným napojením na realitu. Ve stylu: „Sníš o novém iPhonu? Vyskakuje na tebe všude reklama, která říká, že za pět set měsíčně je tvůj? Fakt je to tak levné? Pojďme se na to podívat.“ Teď to vymýšlím, chystám a oslovuji první školy.

Co byste vzkázala těm, kteří o podnikání přemýšlejí?

Poznejte svou motivaci – a když je silná, jděte do toho! Spousta lidí mrhá svým potenciálem, tak nebuďte jedním z nich.